čtvrtek 18. května 2017

Lékařka: Smrt udušením je nejhorší

Když jsme se spolužáky spřádali plány a nápady, jak by měl žurnalistický projekt o kouření vypadat, hlasitě jsem bojovala za to, aby se nezvrhl do protikuřácké agitky.

Věřím ve svéprávnost lidí, v možnost volby i v to, že každý má právo na nějakou tu neřest. Naopak se mi silně příčí regulace ze strany státu, jakou je takzvaný protikuřácký zákon. Přesto je rozhovor s doktorkou Stanislavou Potrepčiakovou z Fakultní nemocnice Brno, který brzy uvidíte na stránkách Munimedia, jedním z nejradikálnějších a nejprotikuřáčtějších příspěvků.

Vznikl totiž na jednotce intenzivní péče plicního oddělení. Doktorka Potrepčiaková, se kterou jsem o kouření mluvila, má názor na kouření jasně vyhraněný a je na ní vidět, že boj proti tabákovým výrobkům je také tak trochu její osobní boj. S argumenty jako svoboda podnikání jsem u ní neuspěla. S kýmkoli jiným bych se asi přela a dohadovala, ale její vyprávění o umírání na udušení na mě zapůsobilo. Příklady z praxe od člověka, který se s umrajícími kuřáky denně setkává, jsou o dost představitělnější a působivější než nápisy na informačních letacích nebo fotky zkroucených a neplodných nahých můžů v depresi na krabičkách cigaret. Proto je dobře, že právě doktorka Potrepčiaková se angažuje v projektu Proč říct NE! cigaretám, se kterým objíždí základní a střední školy s preventivním protikuřáckým programem. „Nemůžeme podporovat něco, co zabíjí 18 tisíc lidí ročně. To nemůže ospravedlnit žádný byznys nebo ohledy na svobodu podnikání," míní Potrepčiaková.


zdroj: Proč říct NE! cigaretám


Sama jsem dosud závislost vnímala jako přeceňované téma. Přestala jsem kouřit před třemi lety ze dne na den a žádné abstinenční peklo, kterého jsem se bála, se nekonalo. Přesto jsem během rozhovoru dostala takovou chuť na cigaretu, že jsem se po cestě domů měla nutkání zastavit na nejbližší benzínce a koupit si aspoň blbé desítkové slimky s prodlouženým filtrem. Mimochodem, věděli jste, že filtr u cigaret vůbec nepomáhá tomu, abyste z cigarety vdechovali méně škodlivin? „Filtr totiž nefunguje jako filtr v pravém slova smyslu, ale jako chladič. S nižší teplotou člověk lépe vdechne veškeré zplodiny ještě hlouběji do dýchacích cest," upozorňuje doktorka. Podobnými fakty se rozhovor jen hemží a musím přiznat, že mi rozšířil obzory. Věřím, že je rozšíří i vám.

Anna Fajkusová




úterý 16. května 2017

Sběratel: Za první republiky se o škodlivosti kouření nemluvilo


„Kouření zabíjí – přestaňte nyní,“ varuje ministerstvo zdravotnictví kuřáky před každým zapálením cigarety. Od loňského roku se k varovným nápisům na cigaretových krabičkách přidaly i obrázky. Kromě pravidelného zdražování tabákových výrobků, se kuřáci musí za dva týdny smířit s tím, že si v baru nebo restauraci už nezapálí. Není ale nic nepříjemnějšího, než když vám těsně před potažením z cigarety váš známý řekne: „Kuřáci jsou chudáci.“ Cigaretový dým v posledních třiceti letech zmizel z vlaků, letadel, kin a mnoho dalších míst. Jsou dnes kuřáci na okraji společnosti?


František Mlčák sbírá doutníkové a cigaretové krabičky, literaturu a nejrůznější kuřácké potřeby.


Na historii cigaret a doutníků jsem zavzpomínala se sběratelem kuřáckých potřeb Františkem Mlčákem z Bystřice pod Hostýnem. Sběratelství se věnuje osmačtyřicet let. Kouření se podle něj celosvětově rozšířilo po objevení Ameriky. První cigarety se objevily v osmdesátých letech devatenáctého století a byly výsadou vyšších společenských vrstev. „Používal se kvalitní tabák. Nynější cigarety jsou parfemované a plné náhražek. Lidé dříve s oblibou žvýkali tabák nebo kouřili fajfky a viržinky,“ srovnává dobu sběratel.


Cenné kusy ve sbírce jsou limitované edice podnikových cigaret, jako například ČSA.


Ve své kolekci má Mlčák i cigarety z Číny, Indie, Kazachstánu, Kanady a dalších zemí. Nejvíce si ale cení balíčků československé výroby z první republiky, protektorátu i poválečného období. „Těžko říci, kdy byl zlatý věk cigaret. Za první republiky se kouřilo ve vlacích nebo domácnostech. Nikdo si nestěžoval o škodlivosti kouření se nemluvilo,“ dodává.


Ve své kolekci má Mlčák i historické skvosty jako krabici od doutníků z dob Osmanské říše.


Na trhu byly cigarety více chutí a velikostí. „Za mých mladých let se nejdelší cigarety prodávaly na poutích. Měly okolo 150 milimetrů. Mezi nejsilnější cigarety patřily Ligerosky a Monte Crista. Zkusil jsem oboje,“ vzpomíná sběratel. Krabička tehdy stála okolo čtyř korun.

S kouřením Mlčák přestal asi před dvaceti lety. Sběratelství se ale věnuje dál. Cigaretové krabičky nebo doutníky z různých koutů světa má uskladněné v krabicích a skříních, aby nevybledly. Měla jsem tu čest být teprve druhým člověkem, kterému celou kolekci ukázal. Část sbírky si můžete prohlédnout na interaktivní mapě s fotkami. Rozhovor, ve kterém se dozvíte, jak se Mlčák ke sběratelství dostal a jaké skvosty má v kolekci, si přečtěte na munimedia.cz.

Interaktivní mapa s fotkami 

pondělí 15. května 2017

Vodních dýmek se protikuřácký zákon nedotkne

Na svou první vodní dýmku si pamatuji dodnes. Bylo mi asi čtrnáct a můj stejně starý bratranec právě prožíval bosé období zalité sluncem, k němuž „dýmka míru“ a koflík ajurvédského čaje neodmyslitelně patří. Nějakým způsobem se mu tehdy podařilo přesvědčit své rodiče, lékaře, že se jedná o neškodnou záležitost, a první kouř jsem tak vdechla za jejich účasti. 

Jak léta plynula a dýmkařských dýchánků přibývalo, plíce mi dávaly najevo, že bude bratrancovo tvrzení potřeba přehodnotit. Vodní dýmka je škodlivá. Přesto se jí protikuřácký zákon nedotkne. Plošný zákaz kouření by totiž mohl mít likvidační dopad pro řadu čajoven, kterým vodní dýmky zajišťují nezanedbatelnou část příjmů. 

Kouření se stalo jejich nedílnou součástí. To je takový náš vynález. Koncept 'české čajovny', tedy kombinaci vonných tyčinek, mandal, arabských pochutin, vodních dýmek a čajů z Japonska, Indie nebo Číny, nenaleznete nikde ve světě," říká Jakub Kopáček, autor populárního blogu Dýmkařův koutek

O tom, v jakých podnicích se vodní dýmky kouří v zahraničí, ale i o tabáku s příchutí kozího sýra a oliv čtěte již ve středu na Munimedia


Anna Silná

sobota 13. května 2017

Domácí zvířata jako pasivní kuřáci

Pejskaři to znají: když koukáte na svého psa, jak si hraje s jinými, naplňuje vás to pocitem štěstí. Běhá, skáče, pokouší ostatní. Pak se ale najednou prudce zastaví. Zakašle. A znovu.

Většina lidí by to asi přešla a na celou záležitost hned zapomněla. Mně ale bliká v hlavě výstražný vykřičník. Tento můj pes je totiž ten typ, který když má dobré období, je na veterině jen co dva měsíce (tu rozřízlá noha, tu alergická reakce). A protože se kašlání v dalších dnech opakovalo, není divu, že při první příležitosti už si to nervózně přešlapuji v ordinaci. Zatímco pes se zdá být maximálně v klidu, já poslouchám diagnózu. Ve zkratce: je to kardiak. Či jak říkají mí rodiče, srdcař. Vše později potvrdí ještě výsledek vyšetření.



I když o problém s plícemi nakonec nešlo, dál mi to vrtá hlavou. U nás doma si sice někdo zapálí jen výjimečně, ale jak je to se psy, kteří žijí v jednom bytě s kuřáky? Kouř z cigaret se k nim dostane, škodlivé látky v něm obsažené také. Proč by tedy nemohl být nejhorší možný výsledek stejný jako u lidí? Projíždím diář a volám veterináři (díky zmíněnému psovi volím jednoho z mnoha možných).



Co mi odpověděl na mé dotazy, a tedy i zda a jak kouření ovlivňuje psy, se dozvíte na muniMEDIA už v úterý.


Veronika Košťálová

středa 10. května 2017

Protikuřácký zákon z pohledu pracovníků v pražských restauracích - pro, či proti?

Protikuřácký zákon navržený ministerstvem zdravotnictví a schválený v lednu letošního roku vstoupí v platnost již za necelé tři týdny. Koho všeho se změna dotkne? V první řadě těch, kteří si posezení v hospodě u půllitru piva nebo v kavárně u kávy nedokážou bez kouření představit. Může dojít k tomu, že v důsledku touhy po spojení cigarety a oblíbeného drinku lidé raději zůstanou doma, kde žádné zákazy neplatí? Možná že i toho se obávají majitelé restaurací, jimž by v tom případě logicky poklesla tržba.

Podle průzkumu Asociace malých a středních podniků, který proběhl mezi 570 provozovateli pohostinství, padesát pět procent z nich se zavedením protikuřáckého zákona nesouhlasí a přibližně třetina se obává snížení tržeb. Rozhodla jsem se tedy navštívit několik restaurací a zjistit, zda tomu tak je i v Praze. Skutečně je většina provozovatelů proti novému zákonu? 

V reportáži jsem měla v úmyslu se mimo jiné zaměřit na povinnost městských strážníků dohlížet na dodržování protikuřáckého zákona. Realita je však taková, že ke kontrolám provozoven městskými strážníky bude docházet skutečně až po 31. květnu, a tudíž není možné odhadnout, zda a do jaké míry bude k porušování zákona docházet. Podle mluvčího Městské policie hlavního města Prahy Jana Čiháka nelze provozovatele restaurací již předem kontrolovat, zda jsou obeznámeni s novou legislativou. „Městské policii nepřísluší provozovatele restaurací upozorňovat na nové zákony, které mají vstoupit v platnost. Teprve ve chvíli, kdy začne právní předpis platit a policii vyvstane povinnost dohlížet na jeho dodržování, mohou strážníci přistoupit ke kontrolám,“ uvedl.

Jakým způsobem budou kontroly probíhat a jak vysoké sankce hrozí osobám, které protikuřácký zákon poruší? A skutečně k němu většina pracovníků v pohostinství přistupuje negativně? To se dozvíte v páteční reportáži na munimedia.cz.

Kateřina Marhanová


Hasičští detektivové

Výsledky šetření příčin vzniku požárů jsou využívány zejména k zavádění opatření ke zvýšení úrovně požární bezpečnosti. V České republice jako svou hlavní profesi, tedy zjišťování příčin požárů, vykonává pouze sto příslušníků.


Vyšetřují, proč, co a jak hořelo. Čím dřív jsou na místě požáru, tím lépe. Jak oheň postupuje, ničí totiž stopy. Vyjíždí na místo společně s hasiči, ale do hašení se jim nemotají. Vše fotí, dokumentují. Pokud nejde přes kouř nic vidět, musí alespoň popsat, udržet v paměti a zakreslit, jak to tam vypadalo, kde bylo ohnisko. To prosívají, hrabou se v popelu a hledají iniciátor. K tomu v autě vozí lopatu, rýč a hrábě. Od majitele následně zjišťují, kdo se tam pohyboval a co tam dělal. Leckdy uloží i pokutu. Řeč je o vyšetřovatelích příčin požáru.


Ondřej Eliáš už od malička toužil být hasičem. K jeho rozhodnutí jít studovat Báňskou univerzitu v Ostravě přispěl také fakt, že byl členem jednotky dobrovolných hasičů v obci Kněždub na Hodonínsku. Po škole se dostal do Brna, kde jako vyšetřovatel pracuje pět let. Za tu dobu načerpal spoustu zkušeností a ve svém oboru je jedničkou.


„Neexistuje žádný rozbor, ze kterého by bylo patrné, že došlo k poklesu požárů způsobených cigaretou nebo nedopalkem,“ objasňuje vyšetřovatel. Od podzimu roku 2011 musí být totiž do cigaretového papírku implementovány dva proužky méně porézního papíru s omezenou hořlavostí, a to v každé třetině jeden. Vložené méně hořlavé proužky zamezí hoření cigarety, která není aktivně kouřena. Když bude delší dobu odložena nebo spadne na zem, neprohoří celá cigareta, ale po nějaké chvíli samovolně zhasne. Ondřej dodává: „Papírky s proužkem musí mít cigarety vyrobené v Evropské unii a toto nařízení se vůbec netýká papírků používaných při ručním balení cigaret.“ Vyšetřovatelé požárů se v současné době čím dál častěji setkávají s příčinami vzniku požárů, které nějak souvisí s nedbalostí nebo nepozorností lidí. „Fatální následky mají požáry v bytech, kdy kuřák většinou usne nebo odhodí nedopalek náhodně po bytě,“ uvádí vyšetřovatel.


Rozhovor s brněnským vyšetřovatelem příčin požárů Ondřejem Eliášem už zítra na stránkách projektu Trafika.

Těšit se můžete také na unikátní záběry z požárů a audio záznam, ve kterém Ondřej prozradí, s jakou kuriózní situací se v práci setkal.


Lucie Házyová


Foto: Lucie Házyová a archiv HZS JmK


Kouřit či nekouřit na zastávce: Redaktor na pochůzce s brněnskými strážníky

Stojíme na zastávce a někdo si vedle nás zapálí. Podobnou situaci zažil snad každý obyvatel i návštěvník Brna. Pokud nikoliv, pohozené nedopalky na zemi přehlédnout nelze. Je možné beztrestně kouřit na zastávce? Jedná se o pouhou bezohlednost nebo přímo o porušení zákona?

Veřejný pořádek v obci zajišťuje obecní policie, v Brně pak Městská policie Brno. Jak konkrétně brněnští strážníci bojují s kouřením na zakázaných místech? A v jakých lokalitách nejčastěji? Kdo nejčastěji patří mezi provinilce? S jakými výmluvami se strážníci obvykle setkávají? Co pro práci strážníků bude znamenat nový protikuřácký zákon, účinný od konce května? Vyrazí poté strážníci i na kontrolu restaurací a hospod?

Odpovědi jsem se snažil pro vás získat během pochůzky s brněnskými strážníky v nejrizikovější lokalitě z pohledu nedovoleného kouření. Podařilo se nám přistihnout pachatele přímo při činu? Celou reportáž naleznete v pátek 12. května na http://www.munimedia.cz/rubrika/trafika/. Těšit se můžete také na problémovou i bezproblémovou zastávku, obě vzdálené od sebe jen několik desítek metrů, nebo příběh gentlemana, který zaplatil pokutu za cizí ženu.

Sledujte také náš Facebook: https://www.facebook.com/projektTrafika/


Tomáš Trkan