Pejskaři to znají: když koukáte na svého psa, jak si hraje s jinými,
naplňuje vás to pocitem štěstí. Běhá, skáče, pokouší ostatní. Pak se ale najednou prudce
zastaví. Zakašle. A znovu.
Většina lidí by to asi přešla a na celou záležitost hned
zapomněla. Mně ale bliká v hlavě výstražný vykřičník. Tento můj pes je
totiž ten typ, který když má dobré období, je na veterině jen co dva měsíce (tu
rozřízlá noha, tu alergická reakce). A protože se kašlání v dalších dnech
opakovalo, není divu, že při první příležitosti už si to nervózně přešlapuji v ordinaci.
Zatímco pes se zdá být maximálně v klidu, já poslouchám diagnózu. Ve
zkratce: je to kardiak. Či jak říkají mí rodiče, srdcař. Vše později potvrdí
ještě výsledek vyšetření.
I když o problém s plícemi nakonec nešlo, dál mi to
vrtá hlavou. U nás doma si sice někdo zapálí jen výjimečně, ale jak je to se psy, kteří žijí v jednom
bytě s kuřáky? Kouř z cigaret se k nim dostane, škodlivé látky v něm
obsažené také. Proč by tedy nemohl být nejhorší možný výsledek stejný jako u
lidí? Projíždím diář a volám veterináři (díky zmíněnému psovi volím jednoho z mnoha
možných).
Co mi odpověděl na mé dotazy, a tedy i zda a jak kouření
ovlivňuje psy, se dozvíte na muniMEDIA už v úterý.
Veronika Košťálová
Žádné komentáře:
Okomentovat