Lékařka: Smrt udušením je nejhorší

Když jsme se spolužáky spřádali plány a nápady, jak by měl žurnalistický projekt o kouření vypadat, hlasitě jsem bojovala za to, aby se nezvrhl do protikuřácké agitky.

Věřím ve svéprávnost lidí, v možnost volby i v to, že každý má právo na nějakou tu neřest. Naopak se mi silně příčí regulace ze strany státu, jakou je takzvaný protikuřácký zákon. Přesto je rozhovor s doktorkou Stanislavou Potrepčiakovou z Fakultní nemocnice Brno, který brzy uvidíte na stránkách Munimedia, jedním z nejradikálnějších a nejprotikuřáčtějších příspěvků.

Vznikl totiž na jednotce intenzivní péče plicního oddělení. Doktorka Potrepčiaková, se kterou jsem o kouření mluvila, má názor na kouření jasně vyhraněný a je na ní vidět, že boj proti tabákovým výrobkům je také tak trochu její osobní boj. S argumenty jako svoboda podnikání jsem u ní neuspěla. S kýmkoli jiným bych se asi přela a dohadovala, ale její vyprávění o umírání na udušení na mě zapůsobilo. Příklady z praxe od člověka, který se s umrajícími kuřáky denně setkává, jsou o dost představitělnější a působivější než nápisy na informačních letacích nebo fotky zkroucených a neplodných nahých můžů v depresi na krabičkách cigaret. Proto je dobře, že právě doktorka Potrepčiaková se angažuje v projektu Proč říct NE! cigaretám, se kterým objíždí základní a střední školy s preventivním protikuřáckým programem. „Nemůžeme podporovat něco, co zabíjí 18 tisíc lidí ročně. To nemůže ospravedlnit žádný byznys nebo ohledy na svobodu podnikání," míní Potrepčiaková.

zdroj: Proč říct NE! cigaretám

Sama jsem dosud závislost vnímala jako přeceňované téma. Přestala jsem kouřit před třemi lety ze dne na den a žádné abstinenční peklo, kterého jsem se bála, se nekonalo. Přesto jsem během rozhovoru dostala takovou chuť na cigaretu, že jsem se po cestě domů měla nutkání zastavit na nejbližší benzínce a koupit si aspoň blbé desítkové slimky s prodlouženým filtrem. Mimochodem, věděli jste, že filtr u cigaret vůbec nepomáhá tomu, abyste z cigarety vdechovali méně škodlivin? „Filtr totiž nefunguje jako filtr v pravém slova smyslu, ale jako chladič. S nižší teplotou člověk lépe vdechne veškeré zplodiny ještě hlouběji do dýchacích cest," upozorňuje doktorka. Podobnými fakty se rozhovor jen hemží a musím přiznat, že mi rozšířil obzory. Věřím, že je rozšíří i vám.

Anna Fajkusová

Vodních dýmek se protikuřácký zákon nedotkne

Na svou první vodní dýmku si pamatuji dodnes. Bylo mi asi čtrnáct a můj stejně starý bratranec právě prožíval bosé období zalité sluncem, k němuž „dýmka míru“ a koflík ajurvédského čaje neodmyslitelně patří. Nějakým způsobem se mu tehdy podařilo přesvědčit své rodiče, lékaře, že se jedná o neškodnou záležitost, a první kouř jsem tak vdechla za jejich účasti. 

Jak léta plynula a dýmkařských dýchánků přibývalo, plíce mi dávaly najevo, že bude bratrancovo tvrzení potřeba přehodnotit. Vodní dýmka je škodlivá. Přesto se jí protikuřácký zákon nedotkne. Plošný zákaz kouření by totiž mohl mít likvidační dopad pro řadu čajoven, kterým vodní dýmky zajišťují nezanedbatelnou část příjmů. 

Kouření se stalo jejich nedílnou součástí. „To je takový náš vynález. Koncept 'české čajovny', tedy kombinaci vonných tyčinek, mandal, arabských pochutin, vodních dýmek a čajů z Japonska, Indie nebo Číny, nenaleznete nikde ve světě," říká Jakub Kopáček, autor populárního blogu Dýmkařův koutek. 

O tom, v jakých podnicích se vodní dýmky kouří v zahraničí, ale i o tabáku s příchutí kozího sýra a oliv čtěte již ve středu na Munimedia. 


Anna Silná

Domácí zvířata jako pasivní kuřáci

Pejskaři to znají: když koukáte na svého psa, jak si hraje s jinými, naplňuje vás to pocitem štěstí. Běhá, skáče, pokouší ostatní. Pak se ale najednou prudce zastaví. Zakašle. A znovu.

Většina lidí by to asi přešla a na celou záležitost hned zapomněla. Mně ale bliká v hlavě výstražný vykřičník. Tento můj pes je totiž ten typ, který když má dobré období, je na veterině jen co dva měsíce (tu rozřízlá noha, tu alergická reakce). A protože se kašlání v dalších dnech opakovalo, není divu, že při první příležitosti už si to nervózně přešlapuji v ordinaci. Zatímco pes se zdá být maximálně v klidu, já poslouchám diagnózu. Ve zkratce: je to kardiak. Či jak říkají mí rodiče, srdcař. Vše později potvrdí ještě výsledek vyšetření.

I když o problém s plícemi nakonec nešlo, dál mi to vrtá hlavou. U nás doma si sice někdo zapálí jen výjimečně, ale jak je to se psy, kteří žijí v jednom bytě s kuřáky? Kouř z cigaret se k nim dostane, škodlivé látky v něm obsažené také. Proč by tedy nemohl být nejhorší možný výsledek stejný jako u lidí? Projíždím diář a volám veterináři (díky zmíněnému psovi volím jednoho z mnoha možných).

Co mi odpověděl na mé dotazy, a tedy i zda a jak kouření ovlivňuje psy, se dozvíte na muniMEDIA už v úterý.

Veronika Košťálová

Protikuřácký zákon z pohledu pracovníků v pražských restauracích - pro, či proti?

Protikuřácký zákon navržený ministerstvem zdravotnictví a schválený v lednu letošního roku vstoupí v platnost již za necelé tři týdny. Koho všeho se změna dotkne? V první řadě těch, kteří si posezení v hospodě u půllitru piva nebo v kavárně u kávy nedokážou bez kouření představit. Může dojít k tomu, že v důsledku touhy po spojení cigarety a oblíbeného drinku lidé raději zůstanou doma, kde žádné zákazy neplatí? Možná že i toho se obávají majitelé restaurací, jimž by v tom případě logicky poklesla tržba.

Podle průzkumu Asociace malých a středních podniků, který proběhl mezi 570 provozovateli pohostinství, padesát pět procent z nich se zavedením protikuřáckého zákona nesouhlasí a přibližně třetina se obává snížení tržeb. Rozhodla jsem se tedy navštívit několik restaurací a zjistit, zda tomu tak je i v Praze. Skutečně je většina provozovatelů proti novému zákonu? 

V reportáži jsem měla v úmyslu se mimo jiné zaměřit na povinnost městských strážníků dohlížet na dodržování protikuřáckého zákona. Realita je však taková, že ke kontrolám provozoven městskými strážníky bude docházet skutečně až po 31. květnu, a tudíž není možné odhadnout, zda a do jaké míry bude k porušování zákona docházet. Podle mluvčího Městské policie hlavního města Prahy Jana Čiháka nelze provozovatele restaurací již předem kontrolovat, zda jsou obeznámeni s novou legislativou. „Městské policii nepřísluší provozovatele restaurací upozorňovat na nové zákony, které mají vstoupit v platnost. Teprve ve chvíli, kdy začne právní předpis platit a policii vyvstane povinnost dohlížet na jeho dodržování, mohou strážníci přistoupit ke kontrolám,“ uvedl.

Jakým způsobem budou kontroly probíhat a jak vysoké sankce hrozí osobám, které protikuřácký zákon poruší? A skutečně k němu většina pracovníků v pohostinství přistupuje negativně? To se dozvíte v páteční reportáži na munimedia.cz.

Kateřina Marhanová

Kouřit či nekouřit na zastávce: Redaktor na pochůzce s brněnskými strážníky

Stojíme na zastávce a někdo si vedle nás zapálí. Podobnou situaci zažil snad každý obyvatel i návštěvník Brna. Pokud nikoliv, pohozené nedopalky na zemi přehlédnout nelze. Je možné beztrestně kouřit na zastávce? Jedná se o pouhou bezohlednost nebo přímo o porušení zákona?

Veřejný pořádek v obci zajišťuje obecní policie, v Brně pak Městská policie Brno. Jak konkrétně brněnští strážníci bojují s kouřením na zakázaných místech? A v jakých lokalitách nejčastěji? Kdo nejčastěji patří mezi provinilce? S jakými výmluvami se strážníci obvykle setkávají? Co pro práci strážníků bude znamenat nový protikuřácký zákon, účinný od konce května? Vyrazí poté strážníci i na kontrolu restaurací a hospod?

Odpovědi jsem se snažil pro vás získat během pochůzky s brněnskými strážníky v nejrizikovější lokalitě z pohledu nedovoleného kouření. Podařilo se nám přistihnout pachatele přímo při činu? Celou reportáž naleznete v pátek 12. května na http://www.munimedia.cz/rubrika/trafika/. Těšit se můžete také na problémovou i bezproblémovou zastávku, obě vzdálené od sebe jen několik desítek metrů, nebo příběh gentlemana, který zaplatil pokutu za cizí ženu.

Sledujte také náš Facebook: https://www.facebook.com/projektTrafika/


Tomáš Trkan

Dýmkaři se rádi pochlubí. Proto se sdružují do klubů

V České republice je kolem sto tisíc kuřáků dýmek. Asi pětistovka z nich se sdružuje ve třiceti dýmkařských klubech. Náplň jejich činnosti je kromě vzájemného setkávání také pořádání soutěží v pomalém kouření.

Kuřáci dýmky se od těch cigaretových liší. A to nejen způsobem, jakým s vdechnutým kouřem nakládají, ale také povahou. Označují se za individualisty, zároveň si však rádi vyměňují poznatky o novinkách v jejich koníčku a rádi předvádějí nové přírůstky svých sbírek. I proto se sdružují do dýmkařských klubů.

V České republice v současnosti funguje kolem třiceti klubů dýmkařů. „Dýmku kouří asi sto tisíc lidí. Rozdělit je můžeme do tří kategorií. První tvoří  pravověrní, dýmku kouří každý den. Druhou ti, kteří kouří jen při určitých příležitostech, nebo mají dýmky třeba na chalupě, kam jednou za čas přijedou a kouří. Lidé ze třetí kategorie kouří všechno, tedy dýmky, doutníky i cigarety. My se zaměřujeme především na první dvě skupiny,“ sdělil viceprezident Asociace dýmkařských klubů České republiky a člen Pipe Clubu Moravia Josef Stanislav.
Členů mají podle Stanislava české kluby zhruba pět set. Například v Brně jich je ve třech klubech asi sto padesát. „Platí, že zhruba polovina členů je aktivní,“ poznamenal viceprezident.

V klubech se nejen setkávají lidé se stejným koníčkem, tedy láskou k dýmce. Pravidelně pořádají také soutěže. Nadšenci soutěží v tom, kdo dýmku vykouří nejpomaleji. „V soutěžích účastníci dostanou tři gramy tabáku, dvě zápalky a dusátko. Mají pět minut na přípravu tabáku a nacpání dýmky. Pak minutu na zapálení, která se už počítá do celkového času,“ popsal Stanislav.
Soutěže v pomalém kouření mají několik úrovní – klubovou, národní a mezinárodní. Nefunguje ovšem mezi nimi systém postupování vítězů do vyšší úrovně. „Může se zúčastnit každý. Nutné je zaplatit startovné. Na to si pak účastníci hledají sponzory,“ podotkl dýmkař. Doplnil, že například na mistrovství Evropy v slovenské Nitře loni účastníci zaplatili 60 euro. V ceně byla i nová fajfka a jídlo.
Přeborníci v pomalém kouření jsou Italové. Vyhráli individuální i týmové kategorie na posledním mistrovství Evropy a Ital drží i světový rekord tři a půl hodiny kouření. „Vítězové českých či slovenských mistrovství překonávají dvě hodiny kouření,“ doplnil Stanislav, který působí i jako člen výboru mezinárodního výboru fajfkových klubů a člen dýmkařské akademie.

Podle Stanislava kluby také podporují dýmkaře v době, kdy stát omezuje kouření. „Problém je v tom, že kuřáky dýmky hází zákony do stejné skupiny jako kuřáky cigaret. Přitom kouření dýmky je jiné. Dýmka se především nešlukuje a má jinak konstruované tabáky, což znamená úplně jiné zdravotní dopady,“ upozornil.
Kuřáci jsou podle něj snadný cíl politiků. „Stále se mluví o rakovině plic. Jenže je u nás nejvíce rakoviny tlustého střeva, kterou způsobuje úplně něco jiného. V tabáku mají rakovinu způsobovat těžké kovy. Ty ale obsahují i zplodiny z aut a letadel. Neslyšel jsem o politikovi, který by kvůli tomu chtěl auta a letadla zakázat,“ kritizoval Stanislav.
Zdůraznil, že k lepšímu zdraví lidí je třeba celkově zlepšit životní prostředí. „Kouření je jenom zástupný problém,“ prohlásil.

Příběh nadšeného a mezinárodně uznávaného dýmkaře Josefa Stanislava si přečtěte už zítra na  stránkách projektu Trafika.

Petr Jeřábek

Foto: Petr Jeřábek a archiv Josefa Stanislava

Cigarety stmelují kolektiv

Vycházím z kancelářské budovy Titanium v Brně a vidím tři oddělené hloučky lidí. Nikdo nestojí sám, každý je v nějaké skupině. Většina z nich kouří, překvapivě však ne všichni. Za pět minut už v kuřáckém prostoru nestojí nikdo. Rozešli se do svých pater, ke svým stolům.

Později jdu kolem budovy Masarykovy univerzity a mám před sebou opět to stejné. Sedm studentů drží v ruce cigaretu, jedna studentka nikoli. Hlouček kuřáků na pětiminutové pauze už mě nepřekvapí. Potřebují si dopřát svoji dávku nikotinu. Kde se tu ale berou nekuřáci? Dobrovolně tráví svůj volný čas postáváním v zimě a ještě se z nich stávají pasivní kuřáci. Co je na tomhle dobrého?

„Cigarety stmelují kolektiv,“ zodpovídá můj dotaz jeden z kouřících studentů Jakub Bednář. Jediná nekouřící studentka Daniela Brňáková souhlasně přikyvuje. „Na pauzu všichni odejdou ven a já pak zůstanu sedět sama. Radši jdu s nimi,“ vysvětluje svůj důvod Daniela.

Osobně pořád nechápu, co je na kouřové pauze tak lákavé. Proč kuřáci holdují pěti minutám společného ničení plic? Nekuřáci se jako kolektiv nestmelí? A je možné, že mi jakožto nekuřákovi něco uniká? I o tom si budete moci od čtvrtka přečíst v rubrice Trafika na http://www.munimedia.cz/rubrika/trafika/.

Zuzana Janáčková

Kouření na palubě letadla

Od konce měsíce května začíná platit protikuřácký zákon v restauracích a hospodách, který je častým předmětem diskuzí. Avšak jsou místa, kde tento zákon platí již dlouhou dobu. Například kina, divadla, prostor kolem zastávek městské hromadné dopravy anebo samotné dopravní prostředky. Například v letadlech vidíme značku zákazu kouření na "každém rohu" a přesto se najdou tací, kteří tento zákon porušují. Tím znepříjemňují, ale zároveň i ohrožují let sobě i ostatním.

Kouření na palubě letadla je zakázáno především kvůli bezpečnosti pasažérů. Nedopalky mohou způsobit  požár na palubě letadla, a pokud se oheň nepodaří hned uhasit, musí letadlo nouzově přistát na nejbližším letišti.

Slavěna Benešová původem z Ústeckého kraje pracuje jako letuška u Oman Airlines už téměř dva roky. Během své práce si musí poradit s mnoha problémy a komplikacemi, které mohou během letu vzniknout. Jedna z nejčastějších komplikací je kouření na palubě, i přesto, že během počáteční instruktáže stevardky zdůrazňují, že je zakázáno.

Každá společnost řeší přestupky na palubě jinak. Detailní pohled do řešení této problematiky u Oman Airlines přinese story s letuškou Slavěnou Benešovou. Kromě jejich osobních zkušeností přinese článek také náhled do sankcí za kouření na palubě, a jak se k tomu staví celý palubní personál.


Martina Bořutová

S protikuřáckým zákonem se hospodští vyrovnají

Novým protikuřáckým zákonem se budou muset řídit i v hospodě Podkova, malém restauračním zařízení v Karviné. V tomto městě na východě republiky jsem se v jedno slunečné poledne setkal s majitelem Davidem Wolfem. Co říká na nový protikuřácký zákon? „S tím se vyrovnáme, možná nám přinese nějaké hosty-nekuřáky navíc.“

Hospoda Podkova má dvě části, podle čeho se odvíjí i jejich sezóna. V zimě funguje zejména vnitřní část, v létě poté zahrádka, kde jsme se usadili i my. V dobu našeho setkání sedělo u stolů pár seniorů. „Za chvíli se restaurace vylidní a odpoledne přijdou mladí,“ přibližuje hospodský každodenní rutinu. Se svým bratrem Jindřichem vlastní tuto menší hospůdku už sedm let. Hospodského dělá už přes dvacet let.

 Jak vidí David Wolf zákon z pozice svého zdraví? „Určitě to bude lepší. Občas pociťuji kouř v plicích,“ říká. Je nekuřák, ale zároveň nabízí ve své hospodě kvalitní alkohol a doutníky. „To je jediné, co mi na zákonu vadí, protože u doutníků výhrady nemám, život je o chutích,“ dodává.
V dalších příspěvcích na našich stránkách https://www.facebook.com/projektTrafika/?ref=aymt_homepage_panel osvětlí zdravotní stránku kouření i lékař.

Jestli chcete slyšet celý příběh z Podkovy, koukněte v neděli do naší rubriky Trafika http://www.munimedia.cz/rubrika/trafika/

Ondřej Sikora

Protikuřácký zákon z pohledu advokáta

Senát v lednu schválil Zákon o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Od 31. května tak bude platit úplný zákaz kouření ve vnitřních prostorách restaurací, divadel či kin. Norma ale dále upravuje i užívání elektronických cigaret nebo například prodej alkoholu.

Zákon rychle dostal mediální označení protikuřácký zákon. Obecná zkratka však možná zastínila pravý význam úpravy, tedy chránit zdraví před škodami, které způsobují návykové látky. Cílem není někoho omezovat, ale chránit. I přesto se diskuze o tomto zákonu neustále vrací k tématu svobody. Svobody kuřáků, nekuřáků i svobody podnikatelů a jejich práva rozhodnout se, zda-li v jejich podniku můžete kouřit.

Škodlivost aktivního i pasivního kouření již byla dokázána a přiznávají ji i výrobci tabákových výrobků. Stejně tak výsledky studií popírají ekonomickou výhodnost kouření. Studie Curbing the Epidemic: Governments and the Economics of Tobacco Control ukázala, že peníze, které kuřák ušetří na cigaretách, utratí zpravidla za jiné zboží a služby. Omezovaní svobody kuřáků je proto nyní posledním pilířem debaty.

Ničí nebo zasahuje opravdu právní regulace kouření do něčí svobody? „Pokud škodlivost kouření dáte na jednu misku vah a na druhou misku dáte práva provozovatelů restaurací, tak vždycky musí vyhrát ochrana zdraví,“ říká k tématu advokát Daniel Kukla. Jeho další názory a pohled advokáta na protikuřácký zákon přináším v rozhovoru pro munimedia.cz.

Lucie Sikorová

Proměny Švandy

Je to několik let zpátky, kdy mi volala moje kamarádka, abych došla na pivo.
„Přijď do Švandy, Kláro. Jinak budeš nula už napořád,“ řekla svým typicky přátelským tónem.
„Přijdu, když řekneš, co to jako má být.“
„Lol, ty nevíš, kde je Švanda. Alfa pasáž, ty nicotná existence,“ odvětila a zavěsila.
Bylo to v prvních pár měsících mého od rodičovské péče a dohledu osvobozeného žití v Brně. To, že jsem si musela vygooglit, kde je Alfa pasáž, jsem jí až do této chvíle tajila a do Švandy došla.
Provozovna, která je z jedné strany celá prosklená a hodila by se spíše jako obchod s konfekcí, či jako kadeřnictví (kterým skutečně bývala), mě ihned okouzlila. Popelník kam se podíváš a lidi všeho druhu.
Při tématu kouření v našem projektu jsem dlouho nemusela přemýšlet, o čem chci psát a co bych ráda uchovala v digitální formě pro další generace. Švanda je první asociace s kouřením, která mě napadla a která bezpochyby napadá ostatní pravidelné hosty.
Stejně jako majitel podniku i já mám ráda, když se určité životní kruhy uzavírají. On otevřel kavárnu v kadeřnictví, kam ho vodila maminka jako malého kluka, a já v rámci úkolu zavolala své jediné kamarádce.
„Terezo, pojď se mnou do Švandy fotit.“
„Přijdu hned jak po práci koupím kočičí písek a něco, aby ty šelmy nechcíply hladem,“ odpověděla s dívčí něžností jí vlastní.
Jako zkušené novinářky jsme obě seděly nad kofolou a zkoumaly okolí, pro co nejlepší kompozice. Obsluha nadšeně souhlasila jen co jsem jim nastínila svůj záměr. Jediný problém byl v tom, že zakouřené prostředí Švandy bránilo naši technice v zaostřování. A tak jsou fotografie přesně vypovídající o zachycené atmosféře, kdy je občas těžké vidět na krok.

Když nás uzřel trochu podnapilý štamgast zvaný Dub, jak běháme po malém prostoru kavárny se zrcadlovkou, hned se jal nám v podstatě v objetí vykládat, že tyhle moderní technologie jsou zlo. „Holky, no tak holky. To snad nemyslíte vážně. To si myslíte, že tímhle něco vyfotíte? Běžte a sežeňte si hahnalog a šupejte do temné komory,“ pomalu a nesrozumitelně vykládal. Hahnalog má být asi analogový fotoaparát.

Jestli zákaz kouření změní nějaké místo, bude to Švanda. Kouření tu patří stejně jako pomalované záchody, které sloužily jako galerie nebo jako vyvěšená parte ctěných hostů na zamčených záchodech pro hendikepované. Nikdo si tady nepřipouští, že se to stane.
 
A možná jsem vlastně jediná, která se toho tak obává. Poslechněte si, jak to vnímají pravidelní hosté, kteří s kavárnou, nebo v ní, žijí už třináct let na munimedia.cz