Jak se tvořila vajglmapa, aneb co se do článku nevešlo

V našem projektu jsme se zaměřili na problematiku kouření, ke které nedopalky rozhodně patří. I když přichází vlna e-cigaret, těch klasických se vykouří pořád hodně. Mojí snahou bylo pomocí fotoreportáže ukázat, že lidé, kteří kouří a odhazují nedopalky kolem sebe, jsou chtě nechtě pořád mezi námi.

Nové ulice nikdo nečistí, a tak se u nich hromadí vajgly.

Koncepce fotografií se snaží zobrazit svět Brna z pohledu vajglů. Což není snadné, jelikož vajgly jsou jednoduše na zemi. A fotit je z jejich perspektivy znamená fotit je od země. Nejdřív se mi do toho nechtělo. Přeci jen lehnout si na ulici, nebo uprostřed náměstí či cesty, není úplně „normální“. Naštěstí je brněnský lid otupělý. Za celou dobu si mě natočila jen jedna dívka na mobil, a jedna turistka se zeptala: „Are you Ok?“

Když chybí popelník, je po ruce kanál. Jak prosté. 

Pro dobrou fotografii musí člověk udělat mnohé. Já jsem se natáhl jak dlouhý, tak široký doprostřed kolejí a trnul, ať mě něco nezajede. Do galerie jsem nezařadil nádraží, protože je semeništěm hnusu tak explicitním, že to postrádalo jakýkoli hlubší smysl. Nicméně se mi podařilo pořídit dvě autentické fotografie. Jednu z kolejí, do kterých jsem téměř spadnul, a druhou z místa, kam chodí bezdomovci na toaletu. Pach čerstvé moči byl odzbrojující, ten jsem mimoděk cítil hned několikrát. Lidé jednoduše močí tam, kam odhazují nedopalky.

Zapálit si na nádraží u čekání na vlak je tak přirozené. 

V odlehlých částech nádraží se nachází skutečný hnus.

V rámci své reportáže jsem pozoroval několik hodin chování kuřáků ve městě. Je to zajímavá zkušenost. Nejdřív jsem si musel odchytit kuřáka, a pak jej potají sledovat, dokud nedokouří. A tak pořád dokola. Pozorování bylo snazší, když jsem byl na místě vysoké koncentrace kuřáků. U Vaňkovky jsem je ani nedokázal spočítat. Kromě pasivního pozorování jsem vedl dlouhé dialogy s kuřáky, které znám. Všichni se shodli na tom, že vajgl musejí někam odhodit. Někteří se snaží vybírat alespoň méně exponovaná místa, dalším je to jedno. Jen mi potvrdili to, co jsem tak pracně odtušil.

Po zimě v kašně pořád není voda. Proč toho nevyužít?

Druhá strana mince je pak úklid. Vajgly kouzelně nezmizí, někdo je musí totiž uklidit. O tom, jak probíhá čištění města, a jak lze na nedopalcích najít něco pozitivního, se dočtete již zanedlouho na munimedia.cz